MemoMap Praha | Zkoumejte dějiny holokaustu v prostoru města

Co je MemoMap Praha a co v ní najdu?

MemoMap Praha je historický geografický informační systém, který můžete používat nejen z domácího či školního počítače, ale také přímo při procházce městem prostřednictvím moderních mobilních zařízení. Jednotlivé typy dat jsou rozděleny do tzv. vrstev, mezi kterými můžete přepínat. Bližší nápovědu najdete přímo v aplikaci. Rozšiřování a doplňování těchto datových zdrojů je však zároveň podnětem pro kritickou diskusi o jejich dalším rozvoji a využití, a to v širším kontextu výzkumu o holokaustu, genocidách, nucené migraci a dalších tématech. Digitální obrat v historiografii, nové metody digitálních humanitních věd a revoluce spojená s umělou inteligencí přinášejí nové možnosti, jinou heuristiku a složitější etické otázky.

Kde Židé bydleli a co se s nimi stalo?

Před druhou světovou válkou v Praze žilo téměř čtyřicet tisíc Židů a v důsledku vyhnání z pohraničí a pronásledování jejich počet dočasně ještě stoupl. V MemoMap Praha mohou uživatelé jejich osudy zkoumat prostřednictvím mapy. Vrstva Bydliště Židů v době okupace obsahuje více než osm tisíc adres, na nichž v době okupace žili židovští obyvatelé. Informace o bydlišti zpravidla pochází z registrace Židů v protektorátu, která byla zahájena na podzim 1941. V mnoha případech proto zachycuje situaci po nuceném přestěhování do jiné čtvrti nebo sestěhování do společných bytů. Po kliknutí na konkrétní adresu se zobrazí nejen souhrnný počet židovských obyvatel a statistika jejich osudů v době okupace, ale také jména a fotografie obětí, včetně odkazu na detailní informace na portálu holocaust.cz. Tato data pocházejí z Databáze obětí spravované Institutem Terezínské iniciativy. Prostřednictvím časové osy je možné sledovat postupné „mizení“ židovských obyvatel v důsledku deportací do ghett a koncentračních táborů. Aplikace tak přibližuje destrukci jazykově, etnicky a nábožensky rozmanité společnosti v Praze.

Konfliktní prostor města

V aplikaci je možné sledovat, jak se pro pronásledovanou skupinu měnil a postupně zužoval prostor města, do nějž se v průběhu emancipace (od druhé poloviny 19. století) integrovali. Ke zkušenosti čerstvě nabyté rovnoprávnosti patřil také podíl na vymoženostech moderního města, ať již jimi byla dopravní infrastruktura – tramvaje, nádraží a vlaky – či možnost trávit volný čas v pražských parcích, v divadle nebo v kině. Nové a výstavné synagogy se nacházely na viditelných a reprezentativních místech a byly symbolem integrace.

Vyhlášky, nařízení a zákazy, které vstoupily v platnost v letech 1939-1943, omezovaly osobní prostor a volný pohyb Židů, a také jejich přístup ke zdrojům (potraviny, oblečení aj.) a k informacím. Židé nesměli bez povolení opouštět místa, kde byli přihlášeni k pobytu. Stále více zakázaných zón se objevovalo ve veřejném prostoru Prahy. Většina parků, veřejných zahrad, lesů a relaxačních míst byla pro Židy nepřístupná, byli omezeni v nákupních a úředních hodinách, nesměli procházet určitými ulicemi a zdržovat se v blízkosti některých budov, nemohli opouštět svá bydliště po osmé hodině večerní, bylo jim zapovězeno navštěvovat kavárny, restaurace, biografy, divadla, koncerty, knihovny či veřejné plovárny.

Vyloučení z veřejného prostoru umožňuje sledovat vrstva Zakázaná místa. Seznam těchto míst vychází z dobových nařízení a jejich obrysy se řídí historickou mapou z roku 1938. Současné prostory se mohou lišit velikostí i tvarem. Vrstva Body zájmu zprostředkuje místa související s každodenním životem židovských obyvatel Prahy a později jejich pronásledování. Patří mezi ně například synagogy, které postupně ztrácejí náboženskou funkci a mění se na sklady zabaveného židovského majetku.

Vrstva tzv. Incidentů umožňuje zkoumat interakci pronásledovaných s ostatními obyvateli, protektorátní policií a okupačními úřady v prostoru města a zároveň jejich jednání a vzdor tváří v tvář vylučování ze společnosti. Zhruba 1 700 případů vyčtených z dokumentů pražské policie ukazuje zejména situace, kdy se Židé dostali do konfliktu kvůli porušování protižidovských předpisů a nařízení. Uživatelé MemoMap Praha mohou například zjistit, která nařízení byla porušována nejčastěji, na kterých místech docházelo ke kontrolám a zatčením a která nařízení působila židovským obyvatelům největší problémy.

Místa paměti

Vrstva Místa paměti je věnována pomníkům a památníkům, které připomínají oběti holokaustu a v dnešním veřejném prostoru. V současné době obsahuje tato data o tzv. Kamenech zmizelých (Stolpersteine), umístěných na chodnících před domovy obětí. Ty se mohou lišit od bydlišť před deportací, do nichž byli Židé nuceni se přestěhovat.

O projektu

Aplikaci MemoMap Praha vytvořil Masarykův ústav a archiv Akademie věd ČR jako službu českého uzlu Evropské infrastruktury pro výzkum holokaustu (EHRI). Ten je součástí infrastruktury LINDAT/CLARIAH-CZ, která je plně podporována Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky v rámci programu „velkých infrastruktur“. Příprava dat a vytvoření nového softwaru bylo dále možné díky podpoře Nadačního fondu obětem holokaustu a programu Strategie 21 Akademie věd Město jako laboratoř změny.

Navazuje na aplikaci MemoGIS Praha, jež byla výsledkem projektu Integrace a segregace v prostoru města: dějiny holokaustu v Praze prostřednictvím mobilní webové aplikace (idenifikátor TL01000366). Ten byl podpořen Technologickou agenturou České republiky v rámci veřejné soutěže ÉTA 1 a na původní aplikaci MemoGIS spolupracoval Masarykův ústav a archiv AV ČR s Institutem Terezínské iniciativy a Multikulturním centrem Praha.